Poznejte Sonberk

Vinařství

Ve většině vinařství se při návštěvě sestupuje do sklepa dolů. Na Sonberku je to jinak, u nás se do budovy stoupá. Ale takový výstup je pak za odměnu. Nalejeme vám víno, které vzniklo se záměrem využít historicky osvědčenou lokalitu k pěstování co nejkvalitnějších hroznů, ze kterých se bude dělat nejlepší víno v Česku. Necháme vás projít se po budově, která je první ukázkou moderní vinařské architektury v Česku. A přitom se můžete dívat na vinice, o něž se staráme tak, aby dávaly stejně kvalitní hrozny ještě desítky let.

Historie

Na zelené louce? Ale kde že...

Při pohledu na areál vinařství se zdá, že všechno je tady teprve pár let. Není to ale tak úplně pravda. Dnešní Sonberk těží ze staleté tradice pěstování vinné révy všude v jeho okolí – objevovala se tady už od doby pobytu římských legií na konci 2. století našeho letopočtu.

Přímo na svazích kolem dnešního Sonberku se stonky révy vinuly už ve 13. století. Ideální podmínky pro jejich růst vytvářela hlavně poloha směrem na jih i příjemné teplé klima s dostatkem slunečního svitu, což se ostatně vtisklo do názvu viniční tratě původně označované jako Sonnenberg.

V 16. století si vína z úpatí vrchu Slunečná vybudovala takovou pověst, že si je vyžádal sám český král a moravský markrabě Ludvík Jagellonský. Z roku 1522 pochází dochovaná písemná zmínka, ve které se král obrací na brněnskou městskou radu a žádá, aby jemu samotnému a jeho manželce druhý srpnový den roku 1522 prostřednictvím jeho komorníka poslali „šest drajlinkuov vína dobrého a lahodného ku pití“, za která měli dostat zaplaceno z místní „berně, kteráž Vám v témž markrabství svolena jest.“

Jiná důležitá zmínka týkající se dnešního sonberského vinohradu je z 18. století. Z této doby totiž pochází informace o prvním apelačním systému na Moravě, tedy systému, který se dívá na kvalitu vína podle místa původu hroznů, jež dávají vínu jedinečný charakter. Autorem tohoto hodnocení je benediktýn Gregor (Řehoř) Wolný, jenž zařadil Popice a jejich vinice mezi pět nejkvalitnějších na Moravě.

Právě to všechno bylo argumentem, proč si dnešní majitelé vinařství Sonberk vyhlédli právě svahy naproti pálavským kopcům. Když vinařství v roce 2003 zakládali, šlo jim o jediné: využít historicky osvědčenou lokalitu k pěstování co nejkvalitnějších hroznů, ze kterých se bude dělat nejlepší víno v Česku. V počátcích se sonberské víno vyrábělo v pronajatých sklepech. Od roku 2008 už se ale všechno děje pod jednou střechou budovy speciálně vystavěné podle návrhu Josefa Pleskota pro vinařské účely.

Vinohrad

Radost se podívat i projít

Pravidelně vedené řádky vinohradu kolem budovy vinařství jsou krásné na pohled a lákají k toulání okolo. Přitom to, jak vypadají, má spoustu konkrétních účelů.

Sonberské vinice se rozkládají na asi 40 hektarech sprašové půdy, kterou jsme před lety podrobili geologickému průzkumu, takže víme, že tady má réva optimální podmínky. Napomáhají tomu i nadmořská výška 230 metrů a orientace vinice směrem na jih a jihozápad. O zbytek se svojí typickou pečlivostí stará vinohradník Roman Slouk. Většina prací ve vinohradu se dělá ručně.

Na každém keři necháváme ročně uzrát přibližně 1,5 kilogramů hroznů. Ne o moc víc ani míň, aby mohla rostlina optimálně rozvrhnout síly. Hrozny se sklízí výhradně ručně a v několika fázích - podle toho, jak která odrůda dozrává, což nám pomáhají určit i laboratorní testy. Právě ty ukazují, kdy mají bobule ten správný poměr cukru a kyselin.

Výsledkem je 50 až 150 tisíc lahví vína podle kvality daného ročníku. Velký rozptyl je daný tím, že pracujeme vždycky jen s těmi nejlepšími bobulemi, které na keři uzrají. Nejoblíbenějšími odrůdami a na soutěžích nejvíc oceňovanými jsou sonberský Riesling, Pálava nebo Merlot. Za vyzkoušení ale stojí i Tramín, Muškát moravský, Sauvignon, Rulandské šedé, Chardonnay nebo jejich cuvée.

Ke každé odrůdě navíc přistupujeme podle jejích potřeb. Proto pěstujeme například Merlot starobylým způsobem takzvaně na hlavu, s nízkým kmínkem. Tento styl vedení vinohradu spolu s tím, že roste na svahu a je hodně vystavený slunci, způsobuje, že hrozny dokonale uzrají. Ve sklepě se z nich díky tomu dá vytvořit moravské červené, které směle konkuruje i těm zahraničním.

Vinohrad ovšem netvoří jen keře révy vinné. Na Sonberku si zakládáme na rozmanitosti prostředí a dbáme na udržitelné hospodaření v krajině. Jednotlivé řádky vinohradu jsou proložené lučními pásy, které pomáhají zadržovat vodu v krajině a lákají hmyz. U vinařství najdete i záhony s levandulí nebo meruňkový sad, z jehož plodů si necháváme dělat meruňkový džem a meruňkovici. Vysadili jsme i oskeruše a mandloně, jejichž květy si na jaře fotí každý, kdo k nám zavítá. A cestou možná narazíte na další členy sonberského ekosystému – máme vlastní včely, které obhospodařují všechno, co kvete okolo, a všichni si díky tomu můžeme sladit třeba čaj naším vlastním medem.

Architektura

Novátorská a užitečná zároveň

Když jsme v roce 2008 dostali kolaudační rozhodnutí na budovu vinařství, bylo to v Česku zjevení. Do té doby si ještě nikdo nenechal postavit vinařský dům takto uprostřed vinohradu a nikdo v Česku ani na Slovensku nepřistoupil k vinařské architektuře tak inovativním způsobem.

Může za to vize majitelů, zapojení sklepmistra Oldřicha Drápala a spojení s jedním z nejuznávanějších českých architektů Josefem Pleskotem. Ten nad budovou od začátku přemýšlel jako nad spojením místa, které má být příjemné pro vychutnávání vína i pro jeho tvorbu. Vybavení domu se ve všem přizpůsobilo tomu, aby tady bylo možné pracovat s hrozny co nejpřirozenější cestou. Budova měla zároveň respektovat okolní krajinu a historii místa a nevymazovat se vůči protějším pálavským kopcům. Právě naopak, spíš se k nim pokorně sklánět.

Výsledkem práce Josefa Pleskota, zapojení sklepmistra a stavařů, kteří si na Sonberku některé postupy zkoušeli vůbec poprvé, je „ležící“ stavba. Zdálky nenápadná, ale roste s každým krokem, kterým se k ní návštěvník přibližuje.

Technologická část je tvořená z betonu a zapuštěná v zemi, aby architektura samotná pomáhala udržet co nejpřirozenější tepelné prostředí. Hrozny se sváží zezadu horní části a při zpracovávání padávají přirozeně, jen za pomoci gravitace, takže nedochází k jejich nadměrnému namáhání a uvolňování látek, které ve víně nemají co dělat. Takový postup není výsledek žádné raketové vědy, ale návratem ke staletími ověřeným principům. Mimo jiné tohle je důsledek podnětů, které měl ke stavbě sám sklepmistr.

Slovo dostal i při budování další části. Potřeboval totiž prostor pro přirozené sušení hroznů na slámové víno, a to dalo vzniknout charakteristické vlnité střeše. Kryje, ale zároveň je vzdušná. Právě pod ní hrozny na dřevěných rámech schnou. Střecha imituje vlnění révy v letním vánku, vzdušnost prostředí a odkazuje na pohyb hladiny blízkých Nových Mlýnů.

O všech drobnostech i velkých nápadech, kterými architektura ulehčuje život vinařům a stará se o hezký zážitek návštěvníkům, už jsme přímo na místě povídali tisícům lidí. Rádi vám o nich řekneme na prohlídce také a k tomu vám to všechno rovnou i ukážeme.